Veriť v Ježiša Krista znamená vidieť nanovo človeka...

Dňa 27 Novembra 2010, Svätý Otec Benedikt XVI. predsedal v Bazilike sv. Petra liturgii vešpier prvej adventnej nedele. Táto prax slávenia, pri príležitosti začiatku nového liturgického roka bola tento rok sa spojená i s modlitbovou vigíliou za počatý život. Svätý Otec počas liturgie prvých vešpier adventnej nedele – okrem iného – povedal:

"Věřit v Ježíše Krista znamená také vidět člověka nově, pohledem důvěry a naděje. Ostatně, sama zkušenost a zdravý rozum dosvědčují, že lidská bytost je sebevědomým a svobodným, neopakovatelným a nenahraditelným podmětem schopným rozumět a chtít; je vrcholem všech pozemských skutečností, vyžaduje, aby byla uznávána jako hodnota sama o sobě a vždycky si zasluhuje, aby byla přijímána s úctou a láskou. Má právo, aby s ní nebylo zacházeno jako s předmětem, který lze vlastnit, nebo jako s věcí, se kterou lze libovolně manipulovat, aby nebyla redukována na pouhý nástroj k užitku ostatních a jejich zájmů. Lidská osoba je sama o sobě dobrem a je zapotřebí vždycky usilovat o její celistvý rozvoj. Láska vůči všem, je-li upřímná, pak spontánně prokazuje přednostní pozornost těm nejslabším a nejchudším. Do této linie zapadá starost církve o počatý život, který je nejkřehčí a nejvíce ohrožovaný egoismem dospělých a zatemňováním svědomí. Církev neustále odkazuje na prohlášení Druhého vatikánského koncilu proti interrupci a každému násilí vůči počatému lidskému životu: „Život se má s největší péčí chránit už od samého početí” (ibid., č.51).

Určité kulturní tendence se snaží znecitlivit svědomí zdánlivými důvody. Věda samotná o embryu v mateřském lůně tvrdí, že je autonomní, schopné interakce s matkou, koordinuje biologické procesy, má kontinuální vývoj a rostoucí organickou komplexnost. Nejedná se o shluk biologického materiálu, nýbrž o novou, dynamickou a podivuhodně vybavenou živou bytost, o nového jedince lidského druhu. Tak tomu bylo u Ježíše v Mariině lůně; tak tomu bylo u každého z nás v mateřském lůně. Spolu se starověkým křesťanským autorem Tertuliánem můžeme tvrdit: „I ten, který teprve bude, je člověkem“ (Apologeticum, IX, 8); neexistuje žádný důvod, proč by neměl být považován za osobu již od početí.

Bohužel však i po narození zůstává život dětí vystaven opuštěnosti, hladu, bídě, nemoci, zneužití, násilí, vykořisťování. Rozmanitá znásilňování jejich práv, ke kterým ve světě dochází, bolestně zraňují svědomí každého člověka dobré vůle. Tváří v tvář tristnímu panoramatu nespravedlností, spáchaných proti lidskému životu, před i po narození, opakuji spolu s Janem Pavel II. vášnivou výzvu k odpovědnosti všech a každého: „Chraň a opatruj, miluj a zachovávej život, život každého člověka! Pouze na této cestě nalezneš spravedlnost a pokrok, pravou svobodu, pokoj a štěstí!“ (Evangelium vitae, 5). Vybízím představitele politiky, ekonomiky a sociální komunikace, aby činili vše, co je v jejich možnostech, na podporu kultury, která bude více respektovat lidský život a vytvářet příznivé podmínky a podpůrné sítě pro jeho přijetí a rozvinutí."

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13724.