Genetika by nemela zastrašovať, ale obšťastňovať...

O nebezpečí „úchylky genetické vědy“ hovoří Bruno Dallapiccola, profesor genetiky na římské univerzitě La Sapienza: „Před časem jsem předpověděl, že v blízké budoucnosti, čímž mám na mysli 4 až 5 let, se medicína transformuje do té míry, že z lékaře se stane „genomista“. Jinými slovy, že se lékař stane vykladačem výsledků analýzy genomu. Z této analýzy vyplynou všechny defekty, které nosíme ve své genetické výbavě. Všichni ji máme nedokonalou. A poněvadž všichni máme v genetické výbavě vady, je zřejmé, že člověk bude postaven před neznámé skutečnosti. Říkám, že všechno to, co lze učinit na rovině diagnostiky má smysl, pokud z toho plyne informace, která je užitečná za účelem řešení problému. Avšak bude-li se tak dít pouze za účelem popisu toho, jak asi genom vypadá, nepovede to k větší prevenci, ale bude to mít spíše zastrašující účinky. Lékař se stane genomistou, který bude muset interpretovat. Občan, jenž obdrží informaci, ji nemusí pochopit správně, protože je obtížné rozlišit pojem náklonnosti či dispozice od přímého vztahu příčiny a účinku. Občan je tak vystaven riziku stát se imaginárním pacientem, nešťastnou osobou, která bude trávit svůj čas zdravotními kontrolami. Stane se zkrátka terorizovaným občanem. Lze se skutečně obávat komerčního nátlaku a mánie neúměrného užívání těchto technologií, které mohou z občanů namísto šťastných lidí učinit osoby pronásledované a sklíčené. Pokroky v genetice by však měly vést k většímu štěstí.“

Těžkost tedy spočívá v tom, že dispozice, jak říkáte na rozdíl od určité patologie neznamená, že osoba, která má určité dispozice či náklonnost na 100% onemocní… „Přesně tak. Celý problém lze shrnout zjištěním, že všichni máme k sklon k mnoha komplikovaným nemocem. Všichni jsme tedy nedokonalí a pokud podstoupíme zmíněné analýzy, dozvíme se nemilá překvapení. Vzhledem k nevelkému poznání, která o těchto genetických sklonech k různým nemocem máme, je úplně zbytečné tyto analýzy podstupovat. I kdybych totiž odhalil svůj sklon např. k nějaké neurodegenerativní nemoci, nemohl bych dnes podniknout vůbec nic pro to, aby zabránil tomu, že se tato dispozice či sklon za 50, 30 či 20 let stane skutečností.“

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10876